Dlouho jsem přemýšlel nad tím, co můj článek v novinách způsobil a nevěřil jsem, že mi zakážou pracovat s dětmi. Tehdy jsem si naplno uvědomil, že nový režim bude velmi nespravedlivý a krutý. A to se bohužel potvrdilo. Jenže spravedlnost si dokáže najít cestičku i v takto těžkých situacích. Nakonec se jasně ukázalo, co je v mém životě klíčové - pracovitost, důslednost, dělat věci nejlépe a neustále na sobě pracovat. A hlavně vše dělat trpělivě. I přesto, že mě vyhodili z mojí pracovní pozice, tak jsem nelenil a svou práci vykonával nejlépe, jak dovedl. Ve fabrice nebylo mnoho lidí, kteří uměli to, co jsem uměl já a tak, i přesto, že mě sesadili z funkce, jsem byl pořád velmi důležitou osobou. Toto období pro mne nebylo jednoduché - oddíl byl můj život a oni to dobře věděli - věděli, co mi mají vzít, aby to se mnou pohnulo. Jenže o dva roky později události nabraly nový směr.

“Soudruzi, “ zaznělo o dva roky později někde v Ostravě na jednání strany. “Soudruzi, nedaří se nám plnit náš plán s mládeží. Zájem o Pionýr není takový, jaký jsme chtěli a náš oddíl se nerozrůstá.”, začal svoji řeč Mirek Mládek, který vedl Sokol ve Staré vsi. “Udělali jsme nábor, program máme dobrý, pokrokový a sloužící naší socialistické republice.”, dral přes zuby Mirek, neboť věděl, že je důležité před náměstníky mluvit o tom, jak sloužíme komunismu. Vnitřně s tím nesouhlasil, ovšem udělal vše proto, aby to na něm nebylo poznat. “A přesto se děti do našich oddílů nehlásí tak, jak by mohly.”, pokračoval ve své řeči. “Navrhuji, abychom zapojili do vedení i některé bývalé skautské vedoucí. Ti mají spoustu zkušenosti a jistě dokáží přinést od našich oddílů nové tváře.”

“To nepřichází v úvahu, soudruhu!” zařval předseda Národního výboru a silně a energicky přitom bouchl do stolu, až nadskočily tužky které na něm byly položené. V lidech kolem trhlo také, takto razantní odpor nikdo z přítomných nečekal. Předseda zrudl a bylo na něm patrné, jak moc se mu takovýto návrh nelíbí. “Nemůžeme do Pionýra přivést lidi, kteří neslouží naší socialistické vlasti!”. Mirek teď měl co dělat sám se sebou, aby se uklidnil a připravil se na velmi těžký úkol - přesvědčit Předsedu Národního Výboru o tom, že nemá pravdu.

“Soudruhu, “, začal Mirek svůj projev, “naprosto chápu Vaše rozhořčení a věřte mi - nikdy bych s takovýmto návrhem nepřišel, kdybych o něm předem dlouho neuvažoval. Ano, můžeme si říct, že to, že oddíl má málo členů je moje chyba a ano, možná zasloužím odvolat z předsednictva našeho Sokola, jenže kdo tam místo mě půjde, soudruhu? Nemáme dostatek schopných lidí, kteří by se tomu chtěli věnovat. Na druhou stranu tady v Ostravě a okolí máme několik bývalých skautských vůdců, kteří, ač zpočátku byli proti naší socialistické vlasti, tak jí nyní slouží dobře. Podívejme se na Vaška Kroupu - byl odvolán ve Frýdecké textilce a nyní se již opět dostal zpět na vedoucí pozici. A proč? No proto, že je tam nepostradatelný a dobře plní svoje úkoly. O něm přece nemůžeme říct, že by nesloužil naší socialistické pracující třídě, ne? A co ten, co napsal tehdy ten článek do novin, jak ho odvolali, ten chemik - teď si nevzpomenu, jak se jmenoval. Tak o něm slyším jen samou chválu. Tak proč by takový člověk nemohl ve svém čase, pod naší kontrolou vést oddíl a přitom být prospěšný nejen v zaměstnání, ale i mimo něj? Dejme těmto lidem druhou šanci a suďme je až potom. To je vše, co po vás žádám, soudruzi.”, dokončil svou řeč Mirek a byl na sebe náležitě hrdý, neboť nyní již nikdo nebouchal do stolu a všichni jen mlčeli. Mirek měl totiž něco, co ostatní nečekali - Mirek měl pravdu.

Pár týdnů potom, co se tato porada uskutečnila jsem osobně poznal Mirka Mládka. A zahájili jsme tím novou éru našeho oddílu - tajně skautského oddílu. Brzy jsme se rozrostli na 40 členů, Mirek byl spokojený a díky tomu mi nevnucoval to, co po něm chtěli nadřízení soudruzi. Náš oddíl se nezajímal o komunismus, my jsme si jen užívali přírody a učili se samostatnosti - učili se to, co skaut především má dělat - vychovávat zodpovědné a samostatné lidi.