“Holky, náš oddíl je vážně super!”, říkala Věrka ve škole o přestávce dalším členkám oddílu, který vedu. Pokaždé, když holky takto mezi sebou mluvily o oddíle, cítil jsem velký pocit hrdosti. Cítil jsem, že dělám něco velmi důležitého nejen pro ně, ale i pro sebe. Byl jsem jejich vůdce a mojim skautským posláním bylo dobře je připravit na život. A když jsem viděl, co tyto holky dokáží a jak o oddíle mluví, vždy mi to udělalo radost a dodávalo novou energii do další činnosti. “Jen mne mrzí, že pořád nemáme klubovnu.”, pokračovala Věrka smutným hlasem a všechny ostatní holky přitakaly. “Jo, scházet se pořád venku už nás nebaví.” řekla Marťa a trhla sebou v okamžiku, kdy si uvědomila velmi důležitou věc. “A co budeme dělat v zimě? Kde se budeme scházet?!”, řekla lítostivě, až se jí slzičky draly do očí. Všechny holky si v tu chvíli uvědomily, že nás možná čeká velmi těžké období.

“Ahoj, mám pro Tebe dvě zprávy. Jednu dobrou a jednu špatnou. Kterou chceš slyšet, jako první?”, ptá se mě Mirek, vůdce Sokola. Tolikrát už jsem tuto otázku slyšel a né vždy ta dobrá zpráva převážila tu špatnou a tak jsem nerad na tyto otázky odpovídal. Jak mám vědět, kterou zprávu chci slyšet první? Vždyť je to jedno, ne? Stejně je nakonec uslyším obě. “Nejdřív tu dobrou.”, řekl jsem a napjatě čekal. “Mám pro Tebe klubovnu!” Po těchto slovech se mi rozbušilo srdce nadšením a na mé tváří bylo ihned poznat, jak se mi zlepšila nálada. Problém s klubovnou jsem řešil dlouho a nedařilo se mi žádnou sehnat. V tuto chvíli mě už ta špatná zpráva vlastně vůbec nezajímala, neboť nic nemohlo přebít radost z nové klubovny. “Mno a ta špatná zpráva je, že si ji budete muset malinko opravit. Jedná se o sklepní prostory v Pionýrském domě.” Nemohl jsem uvěřit svým vlastním uším. Tak nakonec budeme mít i klubovnu. “Díky, Mirku za pomoc! Klubovnu si určitě opravíme, v tom nevidím žádný problém.” řekl jsem nadšeně a už jsem se těšil, až to holkám oznámím. O dva dny později jsme skautky a já překvapeně stáli u dveří vedoucích do sklepa, kde jsme měli mít naši klubovnu. Ze sklepa se linul silný zápach hniloby, plísně a vysoké vlhkosti. Zaváhal jsem, zda mám klíčkami ty dveře otevřít. Vzpomněl jsem si na Mirka a jeho otázku o dobré a špatné zprávě. Pravda, nečekal jsem, že nabídnutá klubovna bude v takovém stavu. Zklamání bylo poměrně zřetelně cítit ze všech nás, ale co, byl jsem vůdce a musel jsem se i k této situaci postavit čelem. Někdy, co na první pohled vypadá, jako tragédie, tak se nakonec ukáže, jako ta nejúžasnější věc, co se nám mohla přihodit.

Dveře, které byly až po úroveň kolen vlhké jsem začal pomalu odemykat klíčkem. Když jsem je otevřel, musel jsem nohama rychle uskočit, neboť pod náporem bahna, které bylo uvnitř se dveře rozrazily a všechno bahno začalo vytékat na moje nohy. Všichni jsme rázem poznali, proč byly dveře vlhké až po kolena - tolik bahna totiž v celém sklepě bylo. Po několik týdnů jsme postupně se všemi holkami kbelíkama vynášeli bláto ven ze sklepa. Byla to skutečně tvrdá práce a často nám přišlo, že bláto vůbec neubývá, ovšem vidina toho, že v zimě nebudeme mrznout venku, ale že budeme mít vlastní... vlastní klubovnu nás hnala kupředu. Dodnes si pamatuji na ten den. Byl to čtvrtek, něco kolem sedmé hodiny večerní. Slunce již pomalu zapadalo za obzor a podzimní zima se vkrádala do okolních ulic. Byl to den, kdy jsme vynesli poslední kbelík bahna a mohli jsme začít se sušením naší klubovny. Využili jsme k tomu prostor bývalé sušárny, kde se sušilo oblečení, ostatní sklepní prostory pak využily i jiné oddíly.

V mezičase se nám podařilo sehnat první nábytek, což byly takové černé skříňky se zásuvkami, které jsme pak rozestavěli podél zdí a dali si do nich oddílové věci, jako kroje, šátky, hry, míče, a jiné. Ani si nedovedete představit, jakou radost nám dělalo, když jsme v této klubovně měli první schůzku. Holky byly klubovnou doslova nadšené, samy si upletly takové opěrky na záda a vyzdobily si postupně klubovnu tak, že jsme se v ní všichni cítili velmi dobře. Všichni jsme na toto období vzpomínali jen v tom nejlepším a celkově nás to neuvěřitelně semklo. Nejen, že jsme dokázali vlastními silami si vybudovat a opravit klubovnu, ale pomohli jsme i ostatním oddílům.

Dnes si myslím, že nic lepšího, než smradlavý a zablácený sklep nás nemohlo potkat. Tento zážitek z nás udělal ještě lepší partu, než jsme byli doposud. I negativní zážitky se nakonec mohou obrátit ve velmi pozitivní.