Všech cca. 40 lidí mlčelo - skauti, skautky, roveři, vůdci i několik rodičů. Mělo to velmi silnou atmosféru. Když první dotázaný, zda uspěl, do toho ticha pronesl jasné “Ne!”, atmosféra byla ještě silnější. Zejména když vracel odznak zpět. Přiznat to, že se necítím být pravým skautem před celým oddílem u závěrečného táboráku, kde dokonce byli i někteří rodiče chtělo skutečně velkou sebereflexi a odvahu.
Chcete svým skautům nabídnout jedinečný zážitek na táboře? Výzvu, na kterou nezapomenou? Ukázat jim, že i vůdce umí zdolávat překážky. Utužit kolektiv? Vložte tento příběh na starý papír (nejlépe psaný ručně inkoustovým perem na dobře zastařeném papíře - návod viz. youtube), do staré a poškrábané láhve a nechte skauty, ať ji mimoděk najdou nejlépe na nějakém tajemném či zajímavém místě. Jen správně změňte názvy řek, ať to sedne do vašeho prostředí tábora. Hodně štěstí ;-)
Doma mi o tom nechtějí nic říct, jen tam všichni brečí a říkají, že neví, jak dlouho tady s námi ještě bude. Je to moc zlé. Tak jsem chtěl přijít sem, abych přišel na jiné myšlenky, jenže ono to nešlo.