12. července 1892

A večer, tak jako každý den, jsme si všichni sedli do teepee kolem ohniště. Moravice se zvenku ozývala hlubokým hřměním. Včera totiž silně pršelo a tak se hladina prudce zvedla. Náčelník byl ale dnes nějaký vážný. V tichosti došel mezi nás, ale dlouhou dobu nic neříkal. A pak začal mluvit.

“Víte o tom, že zhruba 40 kilometrů odsud se nachází kouzelný pramen?”

“Jak jako kouzelný?”, zeptal jsem se.

“Legendu, kterou vám teď povím mi vyprávěl můj dědeček, jemu ji vyprávěl jeho dědeček a jemu zase jeho dědeček. Teda legenda… ono to vlastně legenda není, je to pravdivý příběh. Ten, kdo najde Pramen devíti sil získá kouzelnou moc.”

“Náčelníku, my už nejsme děti, je nám 14. Nemusíš nás tahat za nos!”, prohlásil jsem, neboť jsem těm jeho báchorkám vůbec nevěřil. On ale nehnul ani brvou, podíval se na mě přímo a v úplném klidu mi řekl: “Věř si, čemu chceš, Sojko.”

“Kdo najde pramen devíti sil, získá kouzelnou moc - stane se z něj rytíř. Skutečný rytíř se schopností bojovat a chovat se, jako ryzí rytíř.”

“No jasně, tyto pohádky jsou pro malé děti, Náčelníku. Všichni tady přece víme, že rytíři už dávno nejsou a nikdo se nemůže stát rytířem tím, že najde nějaký pramen.”, přerušil svojim výkřikem Peťa Načelníkovo vyprávění a mezi námi to jen zašumělo.

Načelník se v tichosti opět zastavil, počkal až šumění ustane a řekl: “Věř si, čemu chceš, Peťo. Mě tento příběh vyprávěl můj děda na počátku léta, když mi bylo tolik, kolik je teď vám. Tři týdny na to jsem se rozhodl ten pramen najít.”

“A našel jsi ho?”, někdo z nás se zvědavě zeptal.

“Našel.”

Mezi námi to opět jen zahučelo.

“A stal jsi se rytířem?”, zeptal se pohrdavě Peťa.

“Stal.”

“A jak jsi to poznal?”, zeptal jsem se já. Kluci moc nevěděli, co si o tomto vyprávění mají myslet. Nikdo z nás už přece na pohádky nevěří, jenže když Náčelník je tak vážný. Nepozorovali jsme jediný náznak, že by si z nás dělal legraci.

“Tak jak jsi to poznal?”

“Cítil jsem to.”

“Jak to myslíš, cítil jsem to?”

“Tak, jak to říkám.”

Na chvíli se Náčelník odmlčel a pak pokračoval.

“Před dvaceti lety, když mi bylo 13 let mi děda vyprávěl příběh, který teď vyprávím vám. Můj syn Honza se již rytířem stal. Před měsícem.”

Všichni se podívali na Honzu, který byl stejně starý, jako my a seděl tady mezi námi. Honza ani nehnul brvou a koukal se přímo na plápolající oheň, který hořel uprostřed teepee.

“Tak Ty jsi rytíř, jo?”, zeptal se opět Peťa. Honza mu odpověděl lehkým pokynutím hlavy, aniž by odvrátil zrak od plamenů ohně.

“Honza absolvoval cestu za kouzelným pramenem přesně tak, jak říká legenda a proto se stal rytířem. V našem rodu, v naší rodinné linii tak navázal na svého praprapra dědu, který žil před stovkami let a byl pravým rytířem bojujícím v těžkých válkách. Všechny boje přežil a získal tak slávu a věhlas celé vesnice, ve které bydlel. Jako rytíř byl šlechtic, jenže nejlíp se cítil mezi běžnými lidmi, kteří léta tvrdě pracovali, aby uživili své rodiny. Děda se rozhodl, že ač je mír a rytíři již vymírají, tak předá všechny své zkušenosti a znalosti svému vnukovi. A to v den jeho 13. narozenin. Lidé si většinou myslí, že rytíři jsou středověcí bojovníci v brnění. Kdysi tomu tak skutečně bylo, ovšem od té doby uplynulo v Moravici již hodně vody. Dnes jsou rytíři jiní. Ale pořád jsou. Rytíři jsou lidé, kteří ctí tyto čtyři zásady - zásady, které ctili i původní rytíři.

1. Štědrota
2. Věrnost
3. Statečnost
4. Zdvořilost

Ten, jež ctí tyto zásady, staniž se rytířem, jen když složíš zkoušku devíti sil.”

“Co je to za zkouška? A Honza ji splnil?”, zeptal se horlivě René

“Splnil.”, odpověděl Náčelník.

“A co je to za zkoušku? Můžeme ji splnit taky? Kde najdeme ten pramen?”, domáhal se odpovědí René a další kluci se začínali přidávat

“Nemůžete ji splnit!”

“ A proč ne?”

“Poněvadž jste doposud neprokázali, že byste na takovou zkoušku byli připraveni. Víte, ta zkouška není pro každého - jinak by po tomto světě běhala hromada rytířů. Je to zkouška opravdových chlapů, kteří se dokáží postavit za to, co je správné. Chlapů, kteří se dokáží postarat nejen o sebe, ale i o ostatní. Je to ryzí rytířská záležitost. A i když kouzelný pramen naleznete, nezaručí vám to, že bude kouzlit pro vás.”

“A proč nejsme na zkoušku připraveni? Já bych ji chtěl zkusit!”, řekl jsem rozhodně, protože mě to začalo velmi zajímat.

“Třeba proto, že chceš něco zkoušeti. Rytíři nezkouší - rytíři činí. Pokud to chceš pouze zkusit, pak selžeš. Stejně, jako vy ostatní. Kouzlo pramene devíti sil působí pouze na pravé rytíře. Dojde-li do cíle bezvěrec, pramen se mu odmění svou výbornou chutí a osvěžením, nikoliv však kouzlením. To vyprchá, či možná ani nezačne. Nejste chlapci připraveni na tuto zkoušku, neboť doposud jste prokázali spíš svou závislost. Na mamince, na jídle, na lenosti, na pohodlí. Prokázali jste, že překážka je pro vás důvod se zastavit. Že sám od sebe pomáhat slabším hodnotíte, jako vlastní slabost. Vždyť když včera pršelo, tak jste se všichni mazali schovat do teepee, abyste náhodou chudinky nezmokli. Všechno nářadí jste nechali na místě, ať na něj prší a sami jste zalezli. Zda-li pak víte, kdo to nářadí za vás uklidil a zda-li pak víte, kdo vámi rozdělanou práci - i přes ten slejvák - nakonec dokončil?”

“Ty?”

“Já ne. Honza. A nic za to nečeká. Ani pochvalu, ani odměnu. Udělal to, protože to bylo správné. Tomu se říká rytířské chování. Ovšem tak daleko jste to vy ještě nedotáhli. A ani nedotáhnete.”

“A proč ne, jako?”, zeptal se nasuptěně Peťa.

Náčelník se na chvíli odmlčel. “Protože nechcete.”

“Chceme!” odpověděl rozhodně Peťa a ostatní se přidali.

“Chci najít pramen devíti sil!”, řekl jsem nyní tak rozhodně, jak jsem to jen uměl.

“Sojko. A vy ostatní. Chtít nestačí. Zapamatujte si, že chtít nikdy stačit nebude. Chtění se musí změnit v odhodlání.”

“Já jsem odhodlaný”, řekl Sojka

“Já taky!”

“I já!”

“Odhodlání, kluci. To taky nestačí. Spousta lidí se odhodlalo k činu, který nakonec vzdali.”

“Tak co musíme udělat, abychom se dostali k pramenu devíti sil?”

“Stát se rytíři.”

“A jak se stanu rytířem.”

“Snadno”

“Tak jak?”

“Že se jako rytíř začneš chovat. Za všech okolností v životě. Zpočátku Ti to moc nepůjde, tak jako Ti moc nešlo chození, když jsi neměl ještě ani rok. Musíš měnit své chování každý den - každý den se musíš stát lepším člověkem, než jsi byl včera. Štědrota, Věrnost, Statečnost a Zdvořilost. V těchto ctnostech se musíš stát lepším a lepším. A to nejen, když se na Tebe koukám já či maminka. I když jsi v partě kamarádů v lese a nikdo na vás nekouká. Rytířem se staneš ze svého vlastního rozhodnutí, odhodlání a zejména činů. Bez těch jsou to jen slova, která nemají žádnou hodnotu.” Na chvíli se Náčelník odmlčel a pak pokračoval:

“Takto zní zkouška rytířská, jež umožní ti přijmout zásady rytířské a stát se ryzím člověkem. Zkouškou musí provést Tě rytíř zkušený, kterýžto před Tvými zraky složí zkoušku také. Nemáš-li ve svém okolí pravého rytíře, vyber člověka, jehož za ryzího sám považuješ a nabídni mu složení zkoušky společné. Jeho zkouška těžší ovšem bude. Mnohem těžší. Tím prokáže Ti, že je ryzím rytířem a je hoden provést Tě Tvou cestou. Tento rytíř také rozhodne, zda jsi hoden zkoušku podstoupiti a z pramenů sil devíti se napíti. Nepustí-li Tě rytíř ke zkoušce, přijmi to, jako chlap - jako ryzí rytíř, leč budeš zklamán či nešťasten. I toto je totiž součást Tvé zkoušky rytířské. Ty a Tvůj učitel, v jednu duši spojiti se musíte. A to tak, že napijete se a své tělo smočíte v pramenech ze země vytékajících a ve velkou řeku spojujících se. Pramen učitelův nachází se daleko, 100km odsud vzdálený je. Tvůj pramen, pramen devíti sil, nachází se blíže, ani ne půl délky učitelova pramene. Tvůj pramen ovšem větší hloubku má, neboť moře stává se z něj. Až půjdeš hledat pramen devíti sil, musíš jít sám, pokud již 16tého roku jsi dosáhl. Jinak ve skupině nejvýše 6ti jiných skororytířů půjdeš, ač žádný z vás starší 16tého roku nesmí býti. Tvůj učitel 100km vzdálený pramen navštíviti musí, ovšem jen 24 hodin na to má. Cestou nesmí promluviti se žádným živým tvorem, výjimkou budiž povinnosti rytířské. I on smočí své tělo ve vodě pramenité a pošle tím kus svého ryzího rytířského já po proudu. Ty to stejné učiníš u pramene devíti sil a také nepromluvíš s cizím tvorem. Za několik měsíců vaše energie spojí se, jak jedna řeka vlévá se do druhé. A jednotná energie již nadosmrti proplouvá řekou, až do moře vleje se a smíchá se s ostatními rytířskýmí já. Tímto spojíš svůj život se životem učitelovým. Navždy. Každý učitel jiných řek k této zkoušce užívá. Ty, páže malé z území Moravského, dobře mě poslouchej. Pramen sil devíti nachází se u zrodu řeky, jež pluje přes uzemí polské. Odra se ta řeka jmenuje. Učitel Tvůj těžší to má, Jesenické hory navštíviti musí a to velmi rychle. Na konci své cesty do kopce vysokého vystoupati musí, ač již nohy velmi unavené míti bude. I to je součást zkoušky rytířské. Jeho pramen mění se totiž v řeku Moravici, jež do Odry se vlévá. Na cestu učitel nic nesmí si vzíti, jen vodu smí tahati. Než Ty ovšem pramen navštíviti můžeš, zkouškou devíti schopností prokázat musíš, že jsi hoden této zkoušky rytířské. Že ji zvládneš. Oheň rozdělati umíš, aniž poznal by to někdo. Přespati pod přístřeškem zvládnouti musíš. Procházky lesní noční osamotě nezalekneš se. A když ano, překonáš se a cestu zvládneš. Uvařiti si sám na ohni dokážeš. Své tělo cvičiti dokážeš a zlepšovati své schopnosti nebojíš se. V přírodě zorientovati se dovedeš, aniž ztratil by ses úplně. Konáš dobro kolem sebe aniž upozorňovati na to někdo Tě musel. Učitele své posloucháš a plníš rozkazy, ač nesouhlasíš s nimi. Nebojíš se postaviti se učiteli, když úkol nesmyslný dá Ti. Když ke zkoušce dojít má, sám správně rozhodneš, zda připraven jsi zkoušku dáti, zda zvládl jsi všechny úkoly předchozí. Když všechno toto podstoupíš a pramen devíti sil do 48 hodin nelezneš, bude on připraven své kouzlo předati Ti. Pokud chovat, jako ryzí rytíř začal jsi se. A sejdeš-li z cesty rytířské, kouzlo fungovati přestane. Pamatuj, zda rytířem staneš se, to můžeš rozhodnouti jen ty sám.”

Dokončil svá slova Náčelník a asi minutu mlčel.

“Chce se někdo rytířem státi?” zeptal se a všechny ruce vystřelili nahoru.

“Dobrá tedy.”, řekl klidně a povstal přitom. “Do ruky beru si tuto čutoru plnou vody. Vyrážím k pramenu Moravice, s nikým mluviti nebudu a zastavovati se nebudu. 100km svižnou chůzí ujdu, abych svou část této vaší zkoušky splnil. Až se vrátím, pevně věřím, že tábor plný rytířů naleznu.”

Náčelník vyrazil z TeePee do hluboké noci. V ten den se změnil celý náš svět.